HISTORIE

Na pódium se hned napoprvé vešlo devět sestav poskládaných z hráčů IT firem. Úvod obstarala kapela Springtime kolem Pavla Michovského z IBM. Nikdo z přítomných nečekal tak profesionální vystoupení – skvělé hráčské i pěvecké výkony sehrané partičky muzikantů – a Springtime se na několik let stal zahajovací kapelou festivalu. Zatímco se na hlavní scéně vyměňovali muzikanti a nástroje, zahráli si venku na kytary kluci z D-Progu. Původní myšlenka byla mít scény dvě, vnitřní (hlavní) rockovou a venkovní folkovou, jenže z toho nakonec sešlo a D-Prog tak zůstal jediný, kdo venku zahrál.

Další vystoupení na hlavním pódiu bylo v jazzovém duchu a domlouvalo se přes e-maily. Maciej Remiszewski z IBM Polsko (saxofon), Aleš Křenek z brněnského superpočítačového centra CERIT-SC (kontrabas) a Petr Plodík z IBM divize DNS (bicí) se poprvé potkali až na pódiu. Chyběly jim klávesy, tak se těsně před vystoupením domluvili s Petrem Spurným (Bull), načmárali si pár akordů a rozjeli to. Šlapalo to neskutečně.

Energií a chutí hrát nadchla uskupení Tři zkoušky nestačí kolem Petra Vacha (Bitservis). IT branži nezapře ani název dalšího vystupujícího – Veřejný Ajpiny, které vedou bratři Čermákovi z pardubického Aitcomu. Přivezli si s sebou i hosta, charismatického zpěváka Drewa, a jejich vystoupení ohromilo profesionalitou a nasazením. Následovala Digestoř s basákem Zbyňkem Řeháčkem z IBM. Tehdy ještě nikdo netušil, že se Digestoř stane stálicí všech dalších ročníků. Společnost Bull reprezentoval Bull band – Petr Spurný (klávesy, zpěv), Jaroslav Vojtěch (basa, zpěv) a Roman Matoušek (bicí) – doplněný Vláďou „Bullem“ Beránkem. Bluesové covery v jejich podání se zařadily do všech následujících ročníků.

Večer tím ještě nekončil. Na pódium nastoupil Radek Soušek se skládací kytarou Furch a osobitě zahrál a zazpíval několik rockových vypalovaček. Organizovaný program uzavřel Ruda Hruška z IBM, který se doprovodil na elektrickou kytaru a k tomu si pustil MIDI podklad z kláves (to se ještě bude hodit v dalších ročnících). Celý festival pak skončil volným jamem všech zúčastněných muzikantů a protáhl se hluboko do dalšího dne.

První ročník ukázal, že koncept IT music jamu má smysl – užili si ho muzikanti i posluchači, kamarádi a milovníci hudby. Při té příležitosti také došlo k předání IBM divize DNS z rukou Jirky Dobeše do rukou Petra Plodíka. A právě s podporou IBM divize DNS pak proběhlo šestnáct ročníků IT music jamu.

Festival opět zahájil precizní Springtime (IBM) – pohodička na úvod a krásný hlas Pavla Michovského. Následoval jazz jam. Maciej, Aleš a dva Petrové se po roce sešli znovu a publikum bylo nadšené z jazzové verze znělky seriálu Hra o trůny. Pak vystoupily Rudovy MIDI v sestavě Petr Vach (kytara, zpěv, Bitservis), Honza a Michal Zmijovi (bicí, basa, RA Solution), Ruda Hruška (kytara, zpěv) a dvě zpěvačky, a hrály především české rockové pecky. Nové tváře festivalu dodala společnost Amcobex s Hemeroid Revival Bandem, který zaujal syrovým podáním rockových klasik, malou zpěvačkou s velkým hlasem a obrovskou energií.

Dál vystoupily Veřejný Ajpiny, Bull band a Digestoř, staří známí z prvního ročníku, a oficiální část uzavřela pražská legenda Sdružení přátel hudby Vládi Beránka (Data Intertech). Na úplný závěr se hrálo společně a dominovaly v něm Maciejův saxofon a Drew ve skladbách Bryana Adamse.

Macieje jsme toho roku bohužel viděli naposledy. Po odchodu z IBM byl pracovně vytížený v Polsku a do Prahy se už nedostal. Pak nás zasáhla tragická zpráva o jeho smrtelné nehodě. Nikdy nezapomeneme – tvoje hra na saxofon, energie a hudební cit zůstanou zapsané v srdcích muzikantů i posluchačů festivalu.

Druhý ročník byl poprvé natáčený, takže vedle fotodokumentace máme i videozáznamy jednotlivých vystoupení.

Myšlenkou bylo uspořádat menší vložený ročník jako přípravu na hlavní zářijovou Vopici a dát kapelám příležitost se sehrát. Rudovy MIDI se staly plnohodnotnou kapelou se vlastními koncerty. Na scéně vystoupili Ostraváci Tulamore Brothers Zbyňka Smetany z GC Systému (kytara, zpěv) a na pódium dokonce přistaly dámské kalhotky. Tenhle secvičný IT music jam zakončilo bluesově-rockové Sdružení přátel hudby Vládi „Bulla“ Beránka z Data Intertechu (kytara, zpěv).

Jinak to byla klasika: Springtime na úvod, Rudovy MIDI (už skoro profíci ve stálé sestavě s Markem Slonkou na bicí) a Digestoř, která se rok od roku zlepšovala. Novinkou byly bílé kloboučky s modrou stuhou a logem DNS pro všechny účastníky. Sympatické bylo, že Bull band zahrál pořád pod svým jménem, i když samotný Bull mezitím na IT trhu spolkl Atos a Peťa Spurný s kolegy z bezpečnostní divize Bullu založil novou firmu Iseco. Jméno Bull band tak v té době vlastně držel už jen Vláďa „Bull“ Beránek.

Pro zajímavost: v roce 2026 se HPC divize francouzského Atosu přes ještě jedno přejmenování na Eviden vrátila ke svému původnímu názvu Bull. Možná právě proto, aby Bull band mohl konečně zase dostát svému jménu :-).

Poprvé vystoupil The Žlab z domovské DNS (Roman Komorný je z HPE divize). Hrají spolu desítky let a stálou sestavu Čombe, Harry a Metyu doplnili během historie festivalu tři bubeníci – v tomhle ročníku to byl ještě Drak. Nová zajímavá formace se dala dohromady v Síti a pojmenovala se HPC, podle High Performance Computing, tedy nejvýkonnějších superpočítačů. Frontman Radek Soušek vystupoval v předchozích ročnících sám s kytarou a teď se obklopil dalšími muzikanty ze Sítě (Marek Slonka, bicí). Po delší hudební pauze zahrála v jednom z prvních koncertů havlíčkobrodská jazz-rocková partička Denudace s Petrem Plodíkem za bicími (v té době už z M Computers).

Dál vystoupil Bull band, se kterým si zazpíval Drew z Ajpin, pak samotné Veřejný Ajpiny a na závěr před jamem tradičně Digestoř. S ní si jako host zahrál na bicí Petr Plodík, a Barbi si tak mohl vzít druhou kytaru a některé songy odehrát ve speciálním aranžmá se dvěma elektrikami. Znělo to skvěle.

Následoval The Žlab se svým repertoárem, který je sice pořád stejný, ale každý rok díky novým aranžím zní jinak. Po Žlabu přišel Asbis band a bylo to legendární. První a zároveň poslední vystoupení téhle formace, která po večerech zkoušela v kancelářích Asbisu. V historii IT music jamu měl Asbis band největší podporu fanoušků: přišla se podívat celá firma. Na tajňačku se dovnitř dostala i maminka jednoho z hráčů, protože ho prý ještě nikdy neviděla hrát na pódiu. Kluci z Asbisu zahráli skvěle, vystoupení mělo koule!

HPC Radka Souška (Síť) prošlo další změnou sestavy. Vedle něj vystoupili Petr Vach (tou dobou už také v Síti), Marek Slonka na bicí (Síť) a Jarda Vojtěch na basu (Atos). Dál se představil Elektrický Oslík s Michalem Vančurou za bicími a zpěvem (Avnet) a hudební nadšení vyvrcholilo při písni Majolenka. Jako host s Oslíkem zahrál Jirka Fučík (IBM). Pak už přišli sehraní Veřejný Ajpiny v čele s Drewem a Digestoř, opět s Petrem Plodíkem jako hostem na bicí. Na závěr zařadila převzaté věci od Visáčů nebo Horkýže Slíže.

Modrá Vopice má ve svém areálu parkoviště a Petr Plodík tam měl zaparkované auto na odvoz bicích. V autě měl ale schované i dárky pro vystupující kapely – láhve dobrého karibského rumu. Po každém vystoupení Petr láhev z auta vyzvedl a slavnostně ji kapele předal jako poděkování. Bohužel si toho všimli kolegové z M Computers a zhruba v půlce festivalu Petra přinutili rum otevřít a připít si s nimi na zdraví. Kolik posledních kapel svou rumovou odměnu nedostalo, zůstane navždy nezodpovězeno.

Bull band nastoupil v netradiční sestavě. Vláďa „Bull“ Beránek tentokrát nemohl a zastoupil ho kamarád kapely (kytara, zpěv) a na některé songy za bicími vystřídal Romana Matouška (Atos) další host. Basu tradičně jistil Jarda Vojtěch (Atos) a klávesy Peťa Spurný (Iseco). Veřejný Ajpiny s bratry Čermákovými (Aitcom) vystoupili letos bez Drewa, ale i tak to bylo skvělé, a Pavel Čermák vedle kláves vytáhl i kytaru a mandolínu.

Pak na pódium nastoupil, na rozdíl od předchozího ročníku, kompletní Bluemix a byla z toho jedna z největších kapel v historii IT music jamu. Posuďte sami: Petr Heider (kytara, zpěv), Pavel Hrdlička (kytara, zpěv), Jiří Fučík (kytara, zpěv), Honza Bartošek (housle), Petr Fousek (basa) a Jaroslav Peyerl (bicí). Zazněly rockové, bluesové i country pecky.

Na závěr opět tradiční Digestoř s basákem Zbyňdou Řeháčkem (Datera) a na pár songů s Petrem Plodíkem na bicí. Poprvé také z úst frontmana Tuni zaznělo moudro: „Lepší než s povětrnou ženskou spáti je plodníkem svým řádně zatřepati.“ Internet ho často přisuzuje samotnému Učiteli národů, i když ho komeniologové v jeho tvorbě nikdy nenašli. Digestoř se tentokrát blýskla ještě jednou věcí: přivedla si na koncert fanynky! Moc hezké holky, na první pohled mladšího věku, a všichni jsme jim záviděli.

Festival zahájil Bull band bluesovými peckami a přidal Petrovy nejoblíbenější songy – Sultans of Swing od Dire Straits nebo Bejval jsem dobrej od Mišíka. Petr si to s nimi zabubnoval a na Sultány se na kytaru přidal i jeho švagr Fanda Pittner. Fanda na pódiu zůstal, k němu se připojila na druhou kytaru Ivka Pittnerová, Petrova sestra, a společně s Petrem (cajon) a Petrem Fouskem, Petrovým spolužákem z FELu (basa), zahráli několik folkových a rockových hitů. Petr Plodík a Petr Fousek zůstali na pódiu, přidal se Petrův kamarád z táborů Bebe (Bez bab), Filip Šádek (kytara, zpěv) z kolínské IT firmy Comp-Any a Petrův souputník všemi ročníky Petr Spurný (klávesy). Na pořadu byly folkové věci – Žalman, Nohavica, došlo i na Nedvědy.

Pak na pódium vtrhli bubeníci z hudebního ateliéru Chantek Vaška Lindla. Petr Plodík Vaška dlouhodobě podporuje a ten mu to náležitě oplatil bubenickým workshopem, do kterého se zapojila většina účastníků festivalu. Jeden fanoušek šel do hry na ozvučná dřívka (claves) tak vášnivě, že si jimi otloukl prsty do ruda. Vaškovi při workshopu asistoval další Petrův kamarád, Luboš Pavlík, který na bicí doprovází české hudební hvězdy.

Velkým Petrovým přáním bylo, aby se na pódiu znovu objevily Rudovy MIDI, fenomén prvních ročníků, které tou dobou bohužel ukončily činnost. Vystoupily a mělo to opět energii. Když máte vepředu dvě skvělé zpěvačky, je to prostě znát. Roztančili úplně všechny. Dalším dárkem pro Petra bylo vystoupení havlíčkobrodské crossover kapely s basákem z Petrovy Denudace, která pro něj zahrála song ze seriálu Přátelé, „I'll Be There for You“. Pak přišli gratulanti z tradiční IT jamové Digestoře. Opět nezklamali a podle Petra odehráli jeden ze svých nejlepších koncertů.

Aby toho nebylo málo, vystoupili i Petrovi kolegové z Educanetu, školy, na které učí. K Tomáši Křovinovi, učiteli hudby, se přidali dva učitelé IT a skvělí muzikanti (shodou okolností kontrabasisté) Tomáš Bartáček a Pavel Husa. Tentokrát to bylo v duchu folku a folklóru. Večer ještě dlouho nekončil a rozjel se do jamu, který trval dlouho po půlnoci. Petr Plodík si to moc užil a domů dorazil kolem šesté ráno.

Následovalo svérázné duo Pepek a Námořník z Infra divize DNS. Pepek hrál na kytaru, Námořník na zajímavý nástroj zvaný basová mandala, a předvedli hudbu, která na IT music jamu ještě nezazněla – alternativní undergroundový indie folk. Pak přišel tradiční a vlastně domácí The Žlab s frontmanem Romanem Komorným z pořadatelské DNS. Poprvé s nimi celý koncert odehrál na bicí Petr Plodík (M Computers) a nahradil tak dosavadního bubeníka Draka. Kluci ze Žlabu si navíc připravili převzaté věci od Abraxas a především jejich podání písně Box zaujalo všechny posluchače.

V netradičním čase vystoupila Digestoř s basákem Zbyňdou Řeháčkem z Datery. Klukům se už nechtělo hrát jako poslední a chtěli si zbytek festivalu užít jako diváci. Koncert se jim opět moc povedl a pamětníkům muselo být jasné, že hudební úroveň i show na pódiu stoupají. Bylo znát zkušenosti z natáčení studiového alba „Krůty jsou kruté“.

Novinkou byl blues a boogie band The Kingsize Boogiemen Františka Javůrka (HPE). Františkovy skvělé kytarové rýfy, zpěvák a hráč na foukací harmoniku, bubeník s hitkou v pravé ruce – šlapalo jim to skvěle a byl to jeden z nejprofesionálnějších výkonů v dějinách IT music jamu.

Po oficiální části následoval tradiční jam. Na bicí v něm zasedl Petr Kubíček z AutoContu, který na bicí nikdy nehrál ani nevystupoval na pódiu, ale měl velký sen: zahrát si Wish You Were Here od Pink Floyd. Plnit taková přání je milá povinnost a IT music jam je na to ideální formát. Dopadlo to skvěle. V publiku měl jako největší fanynku svoji dceru.

Zajímavou hudební vložku představili Filip Komínek a Katka Hovorková z pořadatelské IBM divize DNS. S Petrem Spurným a kolegou beatboxerem secvičili několik originálních rapových songů. Následoval The Žlab. Byť to bylo už několikáté vystoupení v posledních ročnících, opět překvapili novými aranžemi, a tím i svého bubeníka Petra Plodíka, který s nimi odehrál už druhý koncert. Po Žlabu nastoupila tradiční Digestoř. Představila nové songy a na převzaté věci si přizvala Petra Plodíka na bicí.

Desátý ročník jsme chtěli pojmout jako Best of IT music jam a měli jsme obrovskou radost, že se kvůli festivalu dala dohromady původní sestava Rudových MIDI: Petr Vach (kytara, zpěv, Síť), Ruda Hruška (kytara, zpěv, Huawei), Michal Zmij (basa, RA Solution), Honza Zmij (bicí, RA Solution) a dvě energické zpěvačky. Bylo to super! Potom se ještě chvíli jamovalo, dokonce i venku s akustikami. Beatboxer si od Petra půjčil kytaru a vrátil ji s několika přetrženými strunami – holky a kytary se nepůjčují, jak zní jedno z nejpravdivějších muzikantských pravidel.

Desátý ročník zároveň uzavřel jednu velkou kapitolu v hudebním klubu Modrá Vopice. Vystupující nebyli spokojení s kvalitou zvuku, a tak se Zbyňda Řeháček z Digestoře (a také mistr zvuku) chopil iniciativy a dal si za úkol najít pro další ročníky jiný klub. S velkými díky provozovatelům Modré Vopice, v prvních ročnících Kaštánkovi, v dalších Alence, se přesouváme dál a někdy v budoucnu se na viděnou zase těšíme.

Po hudební stránce jsme zvolili formát menšího počtu kapel a delších produkcí. Festival odstartoval Bull band (blues-rock) v tradičním složení: Vláďa „Bull“ Beránek (kytara, zpěv, Kancelářské stroje), Petr Spurný (klávesy, zpěv, Iseco), Jarda Vojtěch (basa, Atos) a Roman Matoušek (bicí, Atos). Za ty roky dotáhli některé songy k dokonalosti a přidali i nové věci, a několik z nich si s nimi zabubnoval Petr Plodík. Dál vystoupil The Žlab (punk-rock) s kytaristou a zpěvákem Romanem Komorným z pořadatelské DNS. Zahráli starší i nové věci včetně čerstvě natočených songů Co v tý hlavě máš a Budu sám. Třetí v pořadí byla havlíčkobrodská jazz-rocková Denudace s Petrem Plodíkem za bicími. Je to jeho domovská kapela, která spolu hraje přes dvacet let, a šlapalo jim to skvěle. Svůj repertoár doplnili pro IT music jam o covery Red Hot Chili Peppers, Wohnoutu nebo Blue Effectu.

Večer pokračoval v rytmu rapu. Po velkém úspěchu minulého ročníku už v samostatném bloku vystoupil Filip Komínek alias Da Comeen z pořadatelské DNS. Hlavně jeho největší hit Velkej Tonda posílal Filipovi fanynky do kolen. Večer zakončila Digestoř s basákem Zbyňdou Řeháčkem (Datera). V rockovém klubu jim to sedlo, zvuk pro posluchače byl super a hlavně zvuk pro hráče byl skvělý, což si nejvíc pochvaloval Zbyňda. Mise splněna! Celkově byla účast o něco menší než v minulých ročnících, což byl důsledek covidového roku.

Další tradiční kapelou byl The Žlab s Romanem Komorným z pořadatelské DNS. Jejich vystoupení bylo poslední, kdy na bicí zaskakoval Petr Plodík. Do dalších let už s nimi hrál třetí bubeník v pořadí, který se na IT music jamu vystřídal. Po Žlabu vystoupil rapper Filip Komínek z domácí DNS. Svým nasazením opět strhl přítomné fanoušky, kteří díky vystoupením v minulých letech ty zásadní songy i zpívali. Nejvíc fanoušků v hledišti měla tradičně Digestoř. Aby ne, když s nimi jako host vystoupila zpěvačka Zita (Komix). Svým silným hlasem skvěle doplnila kytaristu a zpěváka Tuňu a basáka Zbyňdu Řeháčka (Datera) a dala Digestoři úplně jiný náboj a energii.

Novou tváří byla post-grungeová kapela Mean Daddies Romana Lauše (Mewery). Zahráli Romanovu autorskou tvorbu precizně a profesionálně a Roman se obklopil skvělými muzikanty. Oproti loňsku dorazilo víc lidí – covid je pryč, pojďme zpátky do klubů!

Festival odstartovala nová tvář, Kernel & Panic, kteří hrají IT rock a byli tedy ideálními kandidáty pro IT music jam. Frontman a zpěvák Ondra Školník (IT oddělení Komerční banky) je zároveň autorem textů a je to znát: songy jako Plug and Play, Ajťák nebo Restart se jistě zapsaly do paměti návštěvníků. Navíc jste skoro v každém songu mohli najít i nějakou tu erotiku. Klukům a energické zpěvačce to šlapalo skvěle.

Dalším vystupujícím byl tradiční The Žlab s Romanem Komorným (DNS), tentokrát s novým mladým bubeníkem Vítkem Navrátilem. Jeho táta Radim pracuje v Total Service a s pořadateli z DNS dlouhodobě spolupracuje. Netradiční byli i hosté Žlabu – Ivana Rybáková (Intelis) a Petr Plodík (M Computers), kteří spolu zazpívali Jedeme dál od Olympicu. Třetí vystoupil Bull band a opět nezklamal, připravil si nové songy. S Ivanou Rybákovou a s Petrem Plodíkem, který tentokrát zvolil kytaru a foukací harmoniku, zahráli Kalandru, Lucii (Sex je náš) i další rockové pecky.

Na pódiu se už chystala Digestoř s basákem Zbyňkem Řeháčkem (Datera) a rapperem Filipem Komínkem z DNS. Všechno měli přichystané a... nebyl zvukař. Odběhl nazvučit jinou akci, která se v Crossu konala. Není to dobrý pocit stát na pódiu připravený, mít před sebou rozjeté fanoušky, kteří vás už hecují k prvním tónům, a nemoct hrát. Vteřiny a minuty se neskutečně vlečou a někteří fanoušci, kteří neznají situaci, začínají pískat. Zvukař dorazil po patnácti nekonečných minutách. Pak už to ale Filip rozjel a sklidil velký ohlas za své autorské skladby včetně Velkýho Tondy. Digestoř, ve které se zpěvačka Zita Nyklová (Komix) zabydlela jako stálý člen, spustila uragán punk-rockových pecek. Nechyběla skladba Vši, která se Zitou prošla už třetí proměnou aranže, ani nová skladba Zonky štěstí, v níž se naplno rozjela pěvecká souhra Tuni a Zity.

Na závěr vystoupila boogie-blues formace The Kingsize Boogiemen s kytaristou Františkem Javůrkem (HPE), v historii festivalu už podruhé, a opět byli skvělí a maximálně profesionální. Další ročník byl za námi. S organizací klubu jsme ale spokojení nebyli, měli jsme v hlavě další změnu a začali na ní pracovat.

Jako první nastoupil na pódium jednoho z nejlepších hudebních klubů v Praze Kernel & Panic, kteří zazářili už loni. Ajťácký rock s prvky erotiky z pera frontmana Ondry Školníka (Komerční banka) všechny v Rock Café správně nažhavil. Následoval stálice The Žlab s Romanem Komorným (HPE divize DNS) a potvrdil vzestupnou kvalitu vystoupení s bubeníkem Vítkem Navrátilem, který je od minulého ročníku stálým členem sestavy. Filip Komínek alias rapper Da Comeen (IBM divize DNS) vystoupil tentokrát sám s hudebními podklady. Vlastně úplně sám nebyl: na některé songy měl velkou podporu od svého syna, kterého s sebou vzal na pódium, a klobouk dolů, dal to skvěle!

Po Filipovi nastoupila Digestoř s basákem Zbyňdou Řeháčkem (Datera). Rock Café jejich hudbě vyloženě sedlo a se zpěvačkou Zitou Nyklovou (Komix) to mělo koule. Zahráli staré pecky v nových aranžích se Zitou i nové věci, které už byly napsané přímo pro pěvecké duo Zita a Tuňa. Dalším vystupujícím byla havlíčkobrodská jazz-rocková Denudace s bubeníkem Petrem Plodíkem (M Computers). Kluci se sjížděli z celých Čech, kytarista Kuba z Liberce, basák Bíťa z Krkonoš. Zahráli skvěle, s autorskou tvorbou i songy z více než dvacetileté existence kapely.

Závěr 14. ročníku obstaral netradičně Bull band. Kluci z něj měli obavu, že festival nabere skluz, začne se pozdě a nikdo na ně nezůstane. Opak byl pravdou, festival frčel podle plánu a zařazení Bull bandu na konec se ukázalo jako nejlepší volba. Tradiční blues-rockové covery doplnili o další kousky se zpěvačkou Ivanou Rybákovou (Intelis).

Organizátory z Rock Café musíme pochválit. Catering byl super, zvuk i světla také. Pochvalovali jsme si, že volba nového místa byla správná. Muzikanti si pochvalovali i zázemí, tedy backstage – velká a dobře zařízená, s křesílky, pohovkami, lednicí s nápoji, záchodem i sprchou. Muzikanti se mohli cítit jako rockové hvězdy.

Dál vystoupil český textař a hudebník Michal Svatý (AMI Praha). Jeho písňové texty jsou hodně osobní, dotýkají se partnerských, rodičovských a mezilidských vztahů a nevyhýbají se ani bolavým společenským tématům. Na účastníky IT music jamu hluboce zapůsobily, zvlášť v autorově charakteristickém přednesu za doprovodu klavíru jeho hudebního kolegy. Za bicí zasedl Petr Plodík (M Computers), který sice neznal jedinou Michalovu píseň, ale zaposlouchaný do jeho přednesu doplnil vystoupení perkusním doprovodem.

Na Michala navázala jazz-rocková Denudace z Havlíčkova Brodu, domovská kapela Petra Plodíka. Na 15. ročník si připravila dva nové songy, Naháč a Malíř, a přivezla si dva nejvěrnější fanoušky, Ivetku a Pavlíka. Následoval rapper Filip Komínek alias Da Comeen, tentokrát s hudebním doprovodem – klávesy Petr Spurný (Iseco), bicí a basa. Kluci nasadili šátky, rovné kšiltovky a rozjeli to.

Digestoř se Zbyňdou Řeháčkem (Datera) na basu opět překvapila novinkami. Vlastně bychom od teď měli správně psát Dygestoř. Hlavní změnou byla změna samotného názvu kapely, díky které získali českou doménu dygestor.cz a odlišili se od kuchyňských spotřebičů. Se změnou jména vzniklo i nové logo, trička, sociální sítě nebo stravovací služby. Co se nezměnilo, byla energie, se kterou Dygestoř vystoupila.

Závěr festivalu už podruhé obstaral Bull band. Tradiční sestavu Vláďa „Bull“ Beránek (kytara, zpěv), Petr Spurný (klávesy, zpěv, Iseco), Jarda Vojtěch (basa, Eviden) a Roman Matoušek (bicí, Eviden) rozšířili dva hosté: zpěvák Filip Staněk z IT4Innovations v Ostravě a Vláďův souputník z jeho domovské kapely SPH. Bylo to opět super a ti, kdo vydrželi až do konce, se skvěle bavili.

Druhou formací byli česko-američtí The King Bees s kytaristou Františkem Javůrkem z HPE, který na festivalu v minulosti vystoupil s The Kingsize Boogiemen. The King Bees jsou jeho nová kapela s mladými muzikanty nabitými energií a hrají fúzi boogie, rockujícího blues, Americany, roots music a rock'n'rollu, která bavila všechny přítomné. Filip Komínek alias rapper Da Comeen vystoupil s klávesákem Petrem Spurným (Iseco), bubeníkem, basákem a také se svým synem. Všichni nasadili šátky a rovné kšiltovky a rozbalili to. Dygestoř (ano, po změně názvu s tvrdým y) se Zbyňdou Řeháčkem (Datera) na basu a zpěvačkou Zitou Nyklovou (Be a future) předvedla svůj živelný standard. Zita, menší vzrůstem, ale se silným hlasem, bavila diváky zpěvem, hrou na kytaru i tancem.

A teď se vrátíme k úvodnímu pokusu o návrat k jamu. Hlavní kytarista a zpěvák Bull bandu Vláďa byl mimo republiku a řešilo se, jak a jestli vůbec Bull band postavit. Naštěstí máme za celou historii IT music jamu v záloze spoustu skvělých muzikantů. Jenže čas utíkal hrozně rychle a dlouho nebylo nic domluvené. S Peťou Brusovou, zpěvačkou a ex-marketérkou z DNS, se domluvilo několik songů, Petr Plodík (M Computers) by si pár bluesovějších věcí zazpíval a zahrál na kytaru a Petrovy kolegyně z M Computers Betty Svobodová a Eliška Pechancová poslaly seznam písniček, které by si rády zazpívaly. Stejně tak zpěvák Filip Staněk z IT4Innovations, který s Bull bandem úspěšně vystoupil v předchozím roce. Chyběla elektrická kytara. Naštěstí Harry ze Žlabu pohotově zareagoval (velký respekt!) a měli jsme základ a naplánovanou jednu zkoušku.

Na ní zpěvačky nebyly. Peťa je z Jablonce, Betty a Eliška z Brna, Filip z Ostravy. Petr s Harrym dorazili na Jižák do Zkušeben s torzem Bull bandu – klávesy a zpěv Petr Spurný (Iseco), basa Jarda Vojtěch (opět Bull!!) a bicí Roman Matoušek (Bull). Stihli přejet songy Bull bandu a písně pro Peťu, na ostatní nebyl čas, protože Petr musel na další schůzku. Petr poslal Peťě nahrávky, víc se nestihlo. A ještě ani před koncertem nebyl finální playlist. Navíc Peťě onemocněl syn a nemohla dorazit. V telefonech se lovily akordy náhradních songů, potvrdilo se, v čem se to bude hrát... a šlo se na pódium.

Nebylo to dokonalé, ale mělo to skvělou atmosféru. Sehranější věci Bull bandu na začátku zahráli Harry, Petr a Filip a Peťu dokonale zastoupila Zita. Pak to plynule přešlo do jamu, ve kterém v podání Betty, Elišky a Filipa zazněly Marsyas a Apollón, Knockin' On Heaven's Door, C'est la vie, Podvod nebo Čerešně. Na basu Jardu plynule vystřídal basák z Datery, za bicími na pár věcí Romču Petr. Fanoušci byli skvělí a účinkující dokonale podpořili. K holkám se na jednu věc přidal i Tomáš Šteffl (M Computers) a muzikanty strhl dál. Na pódium vtrhla Dygestoř a zahrála pár svých coverů, které hrají od studentských let. Navázali The King Bees s bluesovými a rock'n'rollovými standardy a muzikanti se různě promíchali. Petr Spurný si na chvíli vzal akustiku, Jarda Vojtěch bubínek. Prostě tak má vypadat IT music jam.

Šestnáctý ročník uzavřel jednu velkou kapitolu. Od prvního ročníku byla hlavním sponzorem a partnerem společnost DNS, především její IBM divize. IT trh je ale v poslední době velmi dynamický a s ním se mění i distribuce. DNSce za veškerou podporu a dlouholetou přízeň (šestnáct ročníků je neskutečná historie!) moc děkujeme.